Na kus řeči s Markétou Hrubešovou

 26. 09. 2019  Gastro Zlin

Na kus řeči s Markétou Hrubešovou

Skvělá herečka, moderátorka a také kuchařka, která ve vaření našla další velkou lásku a další životní “roli”. Každoročně se účastní kuchařských show, moderuje food festivaly,vydala kuchařky plné nejrůznějších receptů, kterými láká k plotně všechny věkové kategorie. S touhle věčně usměvavou a pozitivně naladěnou ženou jsme měli možnost udělat rozhovor, ve kterém se nám, mimo jiné, svěřila, jaký pokrm má vyladěný k dokonalosti a proč se rozhodla pro kuchařku podle Magdaleny Rettigové.


Vařila jste vždy anebo jste v něm našla zalíbení až později?

Vařím přesně od toho momentu, kdy jsem se ve svých třiadvaceti letech osamostatnila, to znamená odstěhovala od rodičů. Najednou byla plotna i lednička byla prázdná, co s tím? Klasický postup – hurá do restaurace. Myslela jsem si, že to bude zábava, a navíc je to přece tak jednoduché! Jenže brzy se mi jídlo v restauracích přejedlo a taky lezlo docela do peněz, tak jsem si řekla, že si zkusím vařit sama. A ono to šlo. A navíc mě to začalo šíleně bavit.  Objevila jsem koníčka, který mě naplňuje. Kterému věnuji opravdu hodně času. Ať už zkoušením nových receptů, konzultacemi se šéfkuchaři nebo zkrátka tím, že pořád studuji nějaké podklady. Je to prostě nikdy nekončící cesta. Ale krásná a radostná, nutno říci!

Máte několik kuchařek, třeba tu pro vytížené ženy chápeme, ale co vás vedlo pustit se do Magdaleny Rettigové?

Knihou: Markéta vaří Rettigovou jsem chtěla vzdát hold naší nejlepší kuchařce. A také té úplně první, která vše dopodrobna popsala, a navíc v češtině! Z ní pak vycházeli vlastně všichni, - Sandtnerová, Janků, Brabec – a vlastně z ní těží i dnešní šéfkuchaři. Všichni si pamatují jen to její: „…vraž tam sedm vajec!“ a právě tomu jsem chtěla přijít na kloub. Tak jsem všech jejích 1500 receptů přečetla a zjistila, že paní Magdalena byla neuvěřitelně současná. Používala naprosto moderní postupy a taky suroviny, například parmazán, demi-glace či kapary! V konečné fázi jsem vybrala asi 80 receptů a přemýšlela, jak by je zpracovala dnes. Přistupovala jsem k jejímu dílu s veškerou úctou a jen pár věcí jsem si dovolila změnit. V každém případě to byla to moc hezká, a hlavně poučná práce.

Vaříte podle receptu nebo si jej upravujete k obrazu svému?

Vždycky maximálně respektuji hlavní surovinu toho, kterého jídla. Snažím se nepřebíjet ji chutěmi, které k ní nepatří. Nesnažím se za každou cenu vyrobit něco úplně nového, když vím, že tak, jak to je, to už dvě stě let funguje. Ale třeba ty současné recepty si běžně upravuji. Každý má jiné chuťové preference, a hlavně mě nebaví jen něco kopírovat. Myslím, že už mám po těch letech určitý svůj „rukopis“. Snažím se vařit srozumitelně a přesně tak píšu i své kuchařské knihy. Prostě tak, aby si mohli uvařit úplně všichni a neztratili se v receptu hned po prvních řádkách. On to je docela kumšt napsat recept, a to ani nemluvím o focení jídel. Spousta lidí si myslí, že fotit jídla do kuchařky je vlastně něco jako bezva mejdlo. Ale to je ukrutný omyl. Vzhledem k tomu, že vždy vše připravuji a vařím na focení sama, něco o tom vím.
 

 Máte nějaký svůj oblíbeny recept nebo celou kuchyni?

Miluji maso na všechny způsoby. Prostě ho potřebuji. Přistihla jsem se, že když ho nemám třeba jen dva dny, tak jsem úplně bez energie. Nicméně se snažím poslouchat tělo a dávat pozor na to, co mi říká. A tak zase někdy odlehčím a dám si jen zeleninu, rybu nebo těstoviny. Když jsem ale v nějakém fyzickém nebo i psychickém zápřahu, maso je pro mě důležité. Jinak co se týče kuchyně, je mi hodně blízké středomoří. Právě ta zmíněná zelenina, olivový olej, víno atd. Ale zároveň nedám dopustit na kuchyni českou. Tradiční a poctivou. Svíčková nebo kachna s knedlíkem a se zelím – to jsou prostě lahůdky, které nám může celý svět závidět.

A co takhle nějaký specifický pokrm, který už máte vychytaný, takže s jeho přípravou nešlápnete vedle?

Miluju zvěřinu. Takže takový steak z daňka a dýňové pyré už je takový můj majstrštyk :-) Už jsem to párkrát vařila i na mých cooking show a vždycky to mělo obrovský úspěch.

Učíte vařit i svoji dceru?

Od malinka byla se mnou v kuchyni a dnes už vaří sama. K jídlu máte totiž najednou úplně jiný vztah, když se na jeho přípravě podílíte. Ať jste dospělý nebo dítě. Navíc příprava jídla je moc fajn doba, kdy si spolu můžete bezvadně popovídat, a ještě u toho něco dobrého uvařit. Proto jsem také napsala knihu „Pan Brambora a jeho kamarádi“. Jsou to takové hravé příběhy o surovinách, které k nám doputovaly přes oceán a ke každé kapitole je pak několik jednoduchých receptů. Mám ohromnou radost, že to vážně funguje. Rodiče mi píší, co už společně uvařili nebo mi posílají fotky dětí, které jsou pyšné na své výtvory. To je pro mě prostě ta pomyslná zlatá medaile...

Co se vám na vaření/pečení líbí nejvíce?

Ve všem. Kuchařina je jedno velké a nikdy nekončící dobrodružství. Na světě je tolik skvělých chutí a tolik nových výzev. Čím víc se tomu věnuji, tím mám pocit, že toho vím míň. Navíc se kuchařina stále posouvá a také podléhá různým módním trendům. Pokud chci tedy vědět, o čem je řeč, tak to musím znát a hlavně vyzkoušet. 

 

Kdybyste si měla vybrat - herectví, moderování, vaření?

Před nějakou dobou jsem se rozhodla, že se budu snažit dělat jen věci, které mě baví.

Nebo jsou pro mě z jakéhokoli důvodu přínosné – co se týče zkušeností, setkání se zajímavými lidmi nebo které mě třeba posunou dál. Samozřejmě to nejde pokaždé úplně stoprocentně splnit, ale snažím se. Tohle rozhodnutí mi přineslo obrovskou úlevu. Když něco dělám, tak to dělám prostě pořádně. Na sto procent!  A ráda! To je vážně moc fajn pocit. A jedině tak jsem vnitřně v pohodě a spokojená a taky když to náhodou nevyjde podle mých představ, mám klidné svědomí. Prostě jsem to v tu chvíli neuměla udělat lépe.


Sdílejte tento článek:
Fotogalerie

Tento článek napsal:
Denisa - redakce Gastro Zlín

Miluju dobré jídlo, pití. Jsem ze Zlína. A proto jsem ráda, že tohle všechno můžu spojit, psát o tom a informovat ty z vás, kteří se se mnou shodují minimálně ve dvou ze třech výše zmíněných faktech. :)